Reformy ?

Před parlamentními volbami postavila ODS svou volební kampaň na modré šanci. Celá země byla poseta billboardy, na kterých nám ODS sdělovala, jak se všichni budeme mít skvěle. Jen pro připomenutí – snížené daně z příjmu na patnáct procent, restrukturalizace sociálních dávek, dárky pro důchodce, kteří dostanou přidáno 1000 Kč měsíčně, zdravotní sestřička měsíčně uspoří 2650 Kč a tak dále. Jistě si všichni vzpomínáme na ty krásné usmívající se lidi, jakoby okopírované z propagačních tiskovin jehovistů. Anebo slavné kolečko, které nám pomáhalo zjistit, jak se budeme mít skvěle.

Vláda Mirka Topolánka nyní začala předvádět, jak to s námi opravdu myslí. V několika minulých dnech představila své „reformní“ vize. Reformu daňového, sociálního a zdravotního systému. Z taháku kampaně – rovné patnáctiprocentní daně – zbylo pouze marketingové pozlátko. Vládní kouzelníci se nás nyní snaží přesvědčit, že dvacet je ve skutečnosti jenom patnáct. Výpad z výnosů daně z příjmu má být v daňovém systému kompenzován zvýšením nižší sazby daně z přidané hodnoty z pěti na devět procent. Jednoduše řečeno, zdraží se nezbytné statky, především potraviny. Dále vláda pokračuje v nastoleném trendu snižování daně z příjmu právnických osob. Ve své podstatě byla tato část reforem prezentována jako hra s nulovým součtem. Pokud se výnos z jedné daně sníží, musí se zvýšit výnos z daně jiné. Vůbec však nebyl brán v úvahu sociální dopad. Jak bude snížení daní z příjmů kompenzováno osobám, které žádný zdanitelný příjem nemají – důchodcům, invalidům, osobám na mateřské dovolené? Budou to především oni, kteří „nulový“ efekt reforem pocítí většími výdaji ze svých peněženek.

Další z navrhovaných reforem je změna důchodového systému. Zde souhlasím, že je třeba současný průběžný systém financování důchodů změnit, byť dnes je důchodový účet ve značném přebytku. Negativní demografická predikce nám neumožní v dlouhodobém horizontu zachovat důchodový systém v současné podobě. Očekával bych tedy, že pravicová vláda půjde cestou aktivizace soukromých zdrojů mladší generace a bude podporovat zavedení dalšího pilíře penzijního systému ve formě systémové podpory individuálního dlouhodobého spoření a investic. Ale ve Strakově akademii si asi řekli NE, a vyšlo z ní překvapivé řešení – postupně se bude zvyšovat věk odchodu do důchodu snad až k hranici 65 a více let (už se těším na téměř sedmdesátileté strážníky v ulicích) a motivace důchodců k setrvání v zaměstnání prostřednictvím daňových úlev. Zejména tento bod ve mne vyvolává značnou averzi. Proč by měli být důchodci vzhledem ke svému věku zvýhodňování před mladšími? Ve své podstatě budou zabírat místo mladším osobám, které by byly ochotny pracovat za nižší mzdu a ještě k tomu budou daňově zvýhodňováni. Tento bod navržené reformy opravdu nechápu.

Samostatnou kapitolou jsou návrhy pana doktora Julínka. Opět cítím potřebu reformy českého zdravotnictví, dokonce souhlasím s vyšší účastí občanů na zdravotním systému, ale nemohu souhlasit s navrhovaným přerodem lékařů a lékárníků do role hokynářů, kteří budou vybírat „vstupné“ do ordinace. Pravdou je, že ve srovnání s jinými evropskými zeměmi je u nás vyšší podíl využívání léčebné péče. Nemyslím si však, že zavedení „regulačních“ poplatků povede k jakýmkoliv změnám. Jak se může pacient bránit tomu, že jej praktický lékař pošle ke specialistovi, ten jej pošle ke druhému, který v přehazované pokračuje? Může pacient za to, že mu lékař předepisuje léky, vždyť mu musí jen slepě důvěřovat, že mu léky pomohou. Nevěřím tomu, že většina z nás je dobrovolně nemocná a s oblibou tráví svůj čas v čekárnách před ordinacemi a vyžaduje na lékařích, aby mu předepsal co nejdražší lék, který s oblibou polyká jak lentilky.

Jedinou schůdnou cestu vidím v nastolení odlišného systému léčebné péče než je tomu doposud, kdy budou informace o lékařských vyšetření a ordinovaných lécích pro lékaře praktiky i specialisty u každého pacienta snadno dostupné (třeba i v té profláklé formě internetové zdravotní knížky) a nebude moci dojít k situaci, že dva lékaři nadbytečně předepíší pacientovi léky, které se navzájem vylučují a třetí lékař rozhodne, že se mají vyhodit a užívat naprosto odlišné (a kolik by tento případ stál – 3× 30 Kč za návštěvu lékaře a 3× 30 Kč za vystavený recept, což činí 180 Kč jen z peněženky pacienta a několikanásobně víc z pokladny veřejného zdravotního pojištění). Nejvíce postižení opět budou sociálně nejzranitelnější – důchodci a rodiny s malými dětmi a jak jsem popsal výše, snížení daně z příjmů jim tyto dodatečné výdaje nijak nevykompenzuje.

Co napsat závěrem? Jenom, že bych chtěl vidět ty prozářené obličeje šťastných důchodců z billboardů, kterými to všechno začalo.

ČSSD Praha 8

Zenklova 27/576
180 00 Praha 8

ovv.praha8@cssd.cz

+420 246 035 966
+420 721 029 892