Říkám ano radarové základně

Radarová základna armády Spojených států amerických je téma, které již několik měsíců hýbe českými médii. Prakticky nemine dne, kdy by se v českých denících neobjevil článek či názor předního českého politika či komentátora přiklánějící se na tu či onu stranu. Se stejnou frekvencí obíhají po internetu více či méně demagogické informace o hrozivém vlivu radaru na lidský organismus, s tím že některé zacházejí tak daleko, že srovnávají obranou radarovou základnu USA s okupací ČSSR vojsky Varšavského paktu v roce 1968, neřkuli obsazení ČSR Hitlerovými vojsky v roce 1939. Jako uvážlivý člověk jsem srovnal potřeby, přínosy, klady i zápory, které nám umístění základny přinese a miska vah se pro mne posunula jednoznačně na stranu PRO.

Naprosto souhlasím s argumentem odpůrců základny, že Česká republika není v současné době akutně ohrožována balistickými raketami. Jak vyplývá ze zpráv zpravodajských služeb, jediné nebezpečí, které ČR v současné době hrozí je útok spíše osamoceného jedince či izolované skrytě působící skupiny. Již v současnosti „nevyzpytatelné“ státy jako jsou Korejská lidově demokratická republiky (Severní Korea) či Írán disponují balistickými raketami, kterými ohrožují naše spojence. Íránská raketa Shahab-4 je schopna zasáhnout státy jižní Evropy. Severní Korea svojí raketou třídy Taepodong-1 je schopna zasáhnout cíle v Japonsku a rakety třídy Taepodong-2 ohrožují cíle na Hawaii a Aljašce. Íránská vláda se netají s tím, že během několika let dokončí vývoj rakety třídy Shahab-5 s doletem více než 5 tis. km, která bude schopna zasáhnout prakticky kterékoliv místo v kontinentální Evropě. Zjednodušeně řečeno je pravděpodobné, že během několika málo let bude i naše klidná a mírumilovná republika na mušce nevyzpytatelnému vládci v zemi, jejíž náboženství slibuje sebevražedným atentátníkům 72 panen v ráji nebeském za vraždu bezbranných osob jiného názorového přesvědčení. Myslím si, že za takové situace máme právo se pasivně bránit. A zde je odpověď již jasná, vláda USA nám nabídla ochranu, kterou si jinak nemůžeme dovolit, jak z důvodu technologických omezení, tak i z důvodů ekonomických.

Faktem je, že v blízké budoucnosti bude Česká republika možným cílem raket středního doletu. Pokud v historii lidstva byla vynalezena nová zbraň, byla následována diskusí o tom, jak se bránit. Vzpomínám si na mou oblíbenou knihu Julese Verna Ocelové město, kde je popisován neustálý svár mezi výrobci zbraní a oceláři. Jedni sestrojí nové dělo s velkou průraznou silou, druzí následně vymyslí pancíř, který ani toto nové dělo nedokáže prostřelit. Nyní jsme však svědky nového fenoménu. Namísto otázky jak se bránit, jsou hledány jenom důvody proč se nebránit. Zaráží mne, že hlavním nositelem této myšlenky je Humanistická strana, která má ochranu „lidství“ ve svém programu. Ochrana svých občanů, svého bohatství, je nezcizitelnou úlohu státu, kterou stát musí svým občanům garantovat. Zopakuji, otázka nestojí proč, ale jak.

Systém protiraketové obrany USA je v současné době jediným funkčním systémem svého druhu. Samozřejmě bych byl raději, kdyby systém byl pod patronací NATO nebo Evropské unie, nicméně je třeba respektovat, že byl vyvinut Spojenými státy americkými a nikoliv NATO či EU. Otázky na vybudování vlastního protiraketového systému, do kterého by byly zahrnuty všechny státy NATO padaly na Pražském summitu v roce 2002. Bylo rozhodnuto o zadání studie proveditelnosti protiraketové obrany NATO. Studie byla ukončena v roce 2005, obsahuje cca deset tisíc stran a obecně konstatuje, že vybudování protiraketové obrany evropských států před útokem balistických raket je proveditelné. Vybudování základní struktury by představovalo náklady několika desítek miliard EUR (studie je utajovaným dokumentem, přístupné jsou jen obecné závěry). Systém vlastní obrany států NATO je tedy pouze na papíře a na akademické úrovni, kdežto USA nám nabízejí již funkční systém. Zahájení budování systému také naráží na absenci politické dohody všech členských států NATO. Nově vyvíjené balistické rakety by nás začaly ohrožovat dříve, než by NATO či EU vůbec začala hledat místo, kde by měla základna stát. Navíc Českou republiku nebude stát prakticky ani Eurocent, na rozdíl od autonomního systému, který by spolubudovala. Záruka, že systém bude chránit ČR a nejen USA existuje v Zákonu o národní bezpečnosti (National Missile Defense Act), který přijal Kongres USA v roce 2000. Později bylo z názvu odstraněno slovo „National“. Koncepce ministerstva obrany USA přijatá Kongresem zahrnuje mezi cíle obranu území nejen USA a jejich jednotek, ale i spojeneckých a přátelských území.

Dalším z oblíbených argumentů odpůrců základny jsou právní důvody. Dá se předpokládat, pokud začnou Spojené státy budovat radarovou základnu na našem území, bude uzavřena dohoda s ČR o protiraketové obraně. Z právního pohledu bude režim základny i vojáků podřízen dohodě NATO o statutu sil (Status of Forces Agreement). Tato multilaterální dohoda by měla být navíc uzavřena jen mezi ČR a USA, aby mohla být platná i v rámci bilaterálního vztahu mimo NATO. Podle článku 2 této dohody veškerý personál podléhá právnímu řádu země, kde by základna hostovala. Stejný postup je uplatňován i v jiných státech, ve kterých jsou vojenské základny USA – v Německu, Itálii, Dánsku a dalších. Stejně tak budou posuzována zdravotní rizika, která radar může přinést obyvatelům. Pokud bude radar umístěn v ČR, bude muset splňovat přísné hygienické požadavky našeho státu i Evropské unie, o čemž nás americká strana již ubezpečuje.

Vyvrátil bych i názor, že systém protiraketové obrany bude namířen proti Rusku. Sytém není stavěn jako útočný ale obranný a po technické stránce jej není možné namířit proti konkrétnímu státu. Užívané argumenty, že zvýšení počtu raket ve střední Evropě popudí Rusko k dalšímu zbrojení a vytváření nových raketových sil je mylný. Plánuje se, že na polském území bude jen deset raket. Dá se předpokládat, že Rusko disponuje množstvím raket mnohonásobně vyšším, tudíž bude i nadále disponovat několikanásobně vyšší palebnou kapacitou, než všechny státy v Evropě dohromady. Naopak za „útočné“ považuji vyjádření generála Solovcova, velitele ruského raketového vojska, že v případě umístění základny v ČR zaměří Rusko rakety na naše území.

Nezajímavé také nejsou ekonomické přínosy vybudování radarové základny. Celou věc je možné rozebrat čistě z ekonomického hlediska. Z tohoto úhlu pohledu je problematika rozmístění radarů obchodem (směnou). Na jedné straně je tu poptávka, kterou reprezentují USA, které poptávají místo pro své radary. Na straně druhé je tu nabídka lokalit vhodných pro jejich umístění. ČR disponuje minimálně jedním z těchto míst. Směna je založena na vzájemném vztahu dvou či více subjektů, kdy poptávající dostane za úplatu (peněžní, naturální) požadovaný statek od nabízejícího. V našem případě USA poptávají po ČR místo pro umístění obranného protiraketového radaru. Je již na naší politické elitě, aby z tohoto obchodu vytěžila co nejvíce. Přímými ekonomickými přínosy by v případě výstavby radarové stanice na území ČR byly v první fázi stavební zakázky. Náklady na vybudování radarové stanice jsou odborníky odhadovány na 500 mil. USD, přičemž české firmy by se podle vyjádření šéfa americké Agentury pro raketovou obranu Henryho Oberinga mohly podílet na dodávkách stavebních prací, surovin a materiálu za cca 200 mil. USD (4,5 mld. Kč). V další – provozní – etapě by se základna podílela na HDP ČR nákupem podpůrných služeb (např. stravování, energie, pohonné hmoty) objednávaných od českých firem. Počítá se s asi 200 člennou skupinou amerických vojáků, kteří by měli v ČR i své rodinné příslušníky. Ti by samozřejmě utráceli část svých příjmů v místě lokalizace stanice. Toto všechno samozřejmě pozitivně působí i na zaměstnanost v daném regionu a zvýšení daňových příjmů státního rozpočtu. Na rozdíl od investičních pobídek s pochybným výsledkem na HDP a zaměstnanost (např. LG Phillips v Hranicích na Moravě), které náš státní rozpočet stály v minulosti řádově desítky miliard korun, bude mít pro nás radarová stanice jednoznačně pouze a jen pozitivní ekonomické přínosy.

Na závěr si nechávám otázku referenda. Nemohu souhlasit s argumentem, že obrana je záležitostí nás všech a k umístění základny je třeba všelidový konsensus. Ústava České republiky přenáší tato rozhodnutí na Parlament České republiky. Usnesení o pobytu cizích vojsk na území ČR musí schválit nadpoloviční většina všech poslanců a všech senátorů, ústava výslovně nepředpokládá, že by tato otázka měla být řešena v referendu. Stejně tak vojenská strategie České republiky dává mandát k zabezpečování obrany vládě ČR, ostatním ústavním institucím a představitelům státu. Proti referendu také hovoří nedostatek informací, na jejichž základě by bylo možno zvážit možné přínosy a naopak možná negativa umístění základny, tj. provést kvalifikované rozhodnutí. Kompletní informace nemohou být s ohledem na stupeň jejich utajení postoupeny širší veřejnosti, tudíž bychom se v referendu rozhodovali emotivně a nikoliv racionálně a do problematiky národní bezpečnosti nepochybně emoce nepatří. V neposlední řadě je třeba upozornit na vysoké náklady spojené s uspořádáním referenda a předchozí informační kampaně (odhadem cca 1 miliarda Kč). Určitě si všichni dovedeme představit jiné smysluplnější využití této částky, třeba v sociální oblasti nebo na podporu vědy a výzkumu

Závěrem si dovolím prohlásit, že umístění radarové základny není otázkou levicovou ani pravicovou. Je to otázka bezpečí nás všech. Je to otázka bezpečí, které nám stát musí zajistit. A jako ekonoma mne těší, že se nám naskýtá možnost, která státní rozpočet nezatíží a naopak povede k hospodářské­mu růstu.

ČSSD Praha 8

Zenklova 27/576
180 00 Praha 8

ovv.praha8@cssd.cz

+420 246 035 966
+420 721 029 892